3. ZMĚNY VE SPOLEČNOSTI A JEJICH DOPADY NA OBČANY OBCE V ČR

Pro práci ve veřejné správě, jak jsme již výše zmínili, je klíčovou činností práce s informacemi. Lidé bez znalosti základních procesů ve společnosti, jak dokazuje historie dávná i nedávná, jsou snadno manipulovatelní. Současná informační média, jak je často uváděno, nepřinášejí dostatečný a relevantní obraz toho, co se na našem území děje. Často se zaměřují na témata, které pozornost obyvatel od skutečných problémů odvádějí a přesouvají těžiště problémů směrem k bulvárním informacím. Pro dobrého hospodáře je nutností znát socioekonomickou situaci, hospodářské podmínky a vývoj na trhu práce. Klíčem jak získat informace za horizontem četných událostí je seznámit se s procesy v současných změnách ve struktuře osídlení, dále sledovat změny v oblasti socioekonomických a bezpečnostních rizik vyžadující pozornost veřejné správy zabývající se řešením problémů obcí, jejich kompetencí a povinností, včetně možnosti financování rozvojových aktivit z veřejných zdrojů.

1. Globalizace- nerovný boj: Dochází k výrazné polarizaci území a růstu regionálních disparit. Zvyšuje se ekonomická závislost národních ekonomik na globálním trhu napříč světem. Rychle roste zahraniční pohyb zboží, služeb, technologie a kapitálu.

2. Měnící se socioekonomické podmínky způsobují nárůst sociopatologických a bezpečnostních rizik a vedou k formování vyloučených lokalit, bezdomovectví. Marginalizaci sociálně slabých skupin obyvatel.

3. Stávající sociální struktury ve společnosti se proměňují v návaznosti na ztrátu původních hodnot, původní sociální instituce se rozpadají (např. rodina), mění se způsob práce, což vyvolává úpadek tradičních oblastí ekonomiky a profesí.

4. Proměny trhu práce mění prostorové rozložení ekonomických aktivit, mění velikosti a zaměření podniků. Většinu světového trhu ovládají velké korporace a malí podnikatelé nemají moc šancí se prosadit.

5. Dochází k výrazným migračním přesunům, které ovlivňují sídelní strukturu. Tento proces měl za následek prohloubení rozdílů mezi městskými a venkovskými oblastmi. Některá města se začala označovat pojmem globální města, ty jsou všeobecně považovány za důležitá centra světové ekonomiky.

6. Procesy globalizace zmenšují možnosti veřejné správy regulovat procesy v území. Ve všech zemích ovlivněných globalizací vystupují do popředí stejné společenské trendy. Vytváří se tak jakási "globální kultura". Ve většině států na její úkor zanikají tradiční hodnoty. Vzniká nový "univerzální mezinárodní životní styl" zasahující lidské chování, jazyk, stravování.

Regiony dnes procházejí transformací hospodářských odvětví především průmyslových na společnost služeb, která je ovlivněna procesy již zmiňované globalizace, úbytkem obyvatelstva ve městech (především nad 10.000 obyvatel) a nárůstu obyvatelstva v okolí, tj. zázemí velkých měst (tzv. proces suburbanizace). Změny v demografické struktuře obyvatelstva (např. odliv mladých obyvatel z periferních oblastí a dnes již mnoha vyloučených lokalit, výrazné procesy stárnutí v průmyslových městech a v horských oblastech), ekonomická polarizace obyvatelstva včetně nárůstu materiální chudoby, bezdomovectví a sociálně vyloučených lokalit.

Po skončení druhé světové války se na území Československé republiky nacházelo více než 11 000 obcí. V předchozím socialistickém režimu docházelo ke snižování počtu obcí s odůvodněním ztráty významu malých obcí po jejich vysídlení a zlepšení kvality místní správy (princip koncentrace moci). Největší proměna sídelní struktury nastala mezi roky 1971 až 1981, kdy došlo k velkému slučování obcí. V tomto období klesl na území dnešní ČR počet obcí ze 7526 na 4572 obcí. Po roce 1990 vzniklo přes 1600 nových obcí. Po výrazném nárůstu v devadesátých letech se v současné době počet obcí postupně stabilizoval a za posledních patnáct let se pohybuje okolo 6250 obcí.

Tabulka 1.1: Vývoj počtu obcí v ČR dle velikostních kategorií

Zdroj: ČSÚ, SLDB 1971 až 2011.

Největší podíl na celkovém počtu tvoří obce s počtem obyvatel do 500 obyvatel (55 %), tyto velikostní kategorie zaznamenaly výrazný vývoj právě po roce 1991. V ČR je nejpočetnější velikostní kategorií 200-499 obyvatel (32 %). Extrémem je Jihočeský kraj a Kraj Vysočina, které mají dokonce více než 70 % obcí, v nichž žije méně než 500 obyvatel.

Z celorepublikového hlediska se vyskytuje v kategoriích 0-199 a 200-499 obyvatel malé procento celkové populace. V těchto kategoriích žije pouze 7,9 % obyvatelstva, i když tyto velikostní kategorie zabírají největší procento z celkového počtu obcí. Ve městech nad 20 000 obyvatel žije 43 % obyvatel České republiky. Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj jsou příkladem území s vysokou koncentrací obyvatel do měst, jejich sídelní struktura je tvořena z více než 60 % sídly nad 10 000 obyvatel.

Obrázek 1.1: Porovnání velikostní struktury obcí v České republice v roce 2013

Zdroj: ČSÚ – Běžná evidence obyvatelstva k 1.1.2013

V posledních dvaceti letech zaznamenaly ztrátu obyvatelstva sídla nad 10 tisíc obyvatel. Obecně dochází na území republiky ke snižování populační váhy velkých měst, ve prospěch nárůstu obcí ve velikostní kategorii do 9999 obyvatel. Nejsilnější nárůst obyvatel zaznamenávají obce ve velikostní kategorii 2000-4999 obyvatel.

Obrázek 1.2: Vývoj sídelní struktury v České republice

Zdroj: ČSÚ – SLDB 1991 a 2001.

V současném rozmístění obyvatelstva na území České republiky se odrážejí historické události a jejich vývoj. K zásadní transformaci rozložení obyvatelstva, které bylo zpočátku založené na přírodních a geografických podmínkách, přispěl především rozvoj průmyslu, který započal v 50. letech minulého století. Procesy koncentrace obyvatel a urbanizace vedly k prohloubení rozdílů mezi jednotlivými regiony. V souvislosti s industrializací v různých průmyslových odvětvích vzniká výrazná diferenciace v hustotě zalidnění mezi severní částí republiky s rozvíjejícím se průmyslem a zaostávajícím zemědělským jihem. Vyšší koncentrace v severních oblastech a na východu republiky přetrvává dodnes.

V jižní a jihozápadní části republiky je dodnes patrný pás s nízkou hustotou zalidnění, jelikož se jednalo spíše o zemědělsky zaměřené regiony. Vliv průmyslových center, která byla rozvíjena v 80. letech, je zřejmý i v 21. století. Výrazný nárůst obyvatel za období mezi roky 2008 - 2013 je patrný v oblastech v blízkosti měst nad 100 tisíc obyvatel, jako je Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, apod.

Obrázek 1.3: Rozložení obyvatelstva v rámci SO ORP v ČR v roce 2013.

Současný migrační režim v České republice je ovlivněn především přechodem od centrálně plánovaného hospodářství k tržní ekonomice. Dochází k vytváření regionálních nerovnováh, způsobených především rozdílným vývojem ekonomické základny regionů. Vznikají tak na jedné straně oblasti s problémy tradičních průmyslových odvětví (Ostravsko, severní Čechy) a na druhé straně oblasti s prosperujícími, žel především zahraničními podniky a velká zahraniční nákupní centra, ve kterých je koncentrována značná část ekonomických aktivit. Postupně dochází k vytváření migračně atraktivních metropolitních regionů městských center a periferních oblastí. Nejvýznamnější oblasti s vysokými hodnotami migračního příbytku jsou v okolí Prahy, Středočeském kraji a kolem Brna. Na nižších regionálních úrovních je pak vytvářena polarita mezi migračně ztrátovými jádry aglomerací a jejich ziskovým zázemím. To je patrné především v okolí již zmiňovaných významných center a menších metropolitních oblasti.

Výrazná migrace se projevuje také především na úrovni obcí, tzn. velký pohyb obyvatel uvnitř krajů. Ovšem vliv migrace je patrný i mezi kraji, kde jsou vykazovány určité tendence provázaností. To lze pozorovat na příkladu Prahy a jejím zázemí ve Středočeském kraji. Středočeský kraj vykazuje v posledních letech vysoké hodnoty počtu přistěhovalých a vystěhovalých obyvatel. Paradoxem je, že nejvíce obyvatel se přestěhovává a vystěhovává z Prahy. Dalším příkladem je vzájemná migrace mezi Královéhradeckým a Pardubickým krajem, které patří k rychle se vyvíjejícím centrům.

Tabulka 1.2: Migrace v krajích ČR v roce 2013

Zdroj: ČSÚ – Běžná evidence migrace za rok .2013.

Rodáci představují část obyvatelstva, která má trvalý pobyt v místě jejich narození. Tato část populace vykazuje určitý vztah, vazbu, citovou stabilitu k danému území (mezilidské vztahy - soudržnost, rodinné vazby, kvalitnější životní podmínky a prostředí apod.). Vazby těchto obyvatel k danému území jsou často natolik silné, že je pro ně přijatelné přijmout i zaměstnání, které neodpovídá jejich dosaženému vzdělání za cenu stabilního života a práce v místě bydliště. Dalším případem jsou lidé, kteří mají dostatek financí k tomu, aby za prací denně dojížděli do větší vzdálenosti a nemuseli měnit místo bydliště, což také konají. Rodáci představují určitou míru stability území. Nadpoloviční podíly rodáků mají Zlínský kraj, Hlavní město Praha, Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj a Vysočina.

Použité zdroje:

HRUŠKA – TVRDÝ, L. (2012) Změny ve struktuře osídlení a jejich dopad na rozvoj měst a regionů: Pohled prostorové sociologie s využitím multikriteriálních analýz. Ostrava: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s., 2012. ISBN: 978‑80‑904810-4-6

HRUŠKA – TVRDÝ, L. a kol. (2010) Industriální město v postindustriální společnosti (1. díl) Ostrava: VŠB – TU Ostrava, 2010. ISBN: 978-80-248-2172-6

HRUŠKA – TVRDÝ, L., FOLDYNOVÁ, I. a kol. (2012) Socioekonomický atlas Moravskoslezského kraje: Ostrava: ACCENDO – Centrum pro rozvoj obcí a regionů, o.p.s. ISBN: 978-80-904810-6-0.

KELLER, J. (2010) Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010. ISBN 978-80-7419-031-5.

KELLER, J. (2011) Mezi postindustriální společností a deindustrializací aneb o rizicích vývoje společnosti bez materiálních statků IN: VARADZIN, F. Sociální a ekonomická rizika soudobého vývoje. Praha: Professional Publishing 2011. 180 str. ISBN 978-80-7431-053-9.

MUSIL, J. (2008) Sociální a kulturní soudržnost v diferencované společnosti. Praha: CESES FSV UK, 2008.

RUMPEL, P.; SLACH, O.; KOUTSKÝ J. (2013) Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje. Ostrava: ACCENDO – Centrum pro rozvoj obcí a regionů, o.p.s., 2013. ISBN: 978-80-904810-7-7.